Dalekoť zanesl věk, první rulety vztek, dalekoť její sen umrlý jako stín, obraz co bílých měst v Ptýrově stopen klín. Tak jako Meresjevů myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, uhaslé světlo z ní …

Je to tak přátelé, letos se Ruská Ruleta jela již po páté, a jak výše píše básník Mácha (pozor, nepleť s cyklověžákem Ra-Máchem), mnohé se od prvního ročníku změnilo. Tak především v roce 2004 přibyl nočník, neboli noční etapa, která se postupným laděním usadila jako scorelauf na 4 hodiny. Postupnou změnou je také to, že objednávka průtrže mračen na závěr noční etapy (zřejmě aby se ušetřilo za vodu ve sprchách), je rok od roku vydatnějsí. Navíc na Ruskou Ruletu jezdí čím dál více cyklistů, kteří si včetně mne, takovouto taškařici nemohou nechat ujít.

Takže jaké to bylo ?

V době podání přihlášky na Ruskou Ruletu někdy v dubnu jsem zrovna přemejšlel, kterou z Cimrmanových her vyberu jako tématický celek pro letošního Jasoně Drsoně. Ti z vás, kteří jste na JD byli již víte, že zvolenou hrou byla slavná Afrika a její doprovodné semináře. Právě proto jsem čertíkům do kolonky „vzkazy organizátorům“ vložil větičku, že náš team má jediný cíl : „Ulovit Meresjeva v korunách stromů … prakem“.

Pro jedince neznalé básnických jinotajů přikládám legendu : ulovit = najít a označit Meresjev = kleště koruna stromu = prostor na mapě prak = kolo

Náš team „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“ byl ustanoven až poté, co jsem parťákovi Mírovi Valešovi po telefonu přislíbil, že tentokrát pojedeme lehce a jakoby na výlet. „To ti tak žeru“, pomyslel jsem si v duchu maje v paměti, že Mírovi stačí k probuzení závodnického běsu velmi málo. Buzení však nebylo třeba, neb vše vyřešili sami organizátoři. Nevím sice, čím jsme si to zasloužili, ale vyfasovali jsme prestižní číslo 007. Domnívám se, že tímto byl celý závod předem ložený. Viděli jste snad někdo někdy Jamese Bonda v pozici dvojky, neřku-li trojky ? Myslím, že to pochopili i ostatní Meresjevové a s bázlivým respektem se nám klidili z cesty.

Do páteční noci jsme vyrazili za vzdáleného hřmění, občasného probleskování a dunění zvonů písně Hell's Bells od AC/DC. Prima nápad jak nažhavit závodní rytmus. Nový světlostroj na mojí helmě složený ze dvou čelovek 10 + 7 LED a „přitápěný“ třílLEDkovkou na řidítkách lehce oslňuje i protijedoucí řidiče. Nejdřív se hladově vrhneme na trochu osamělou 80ku na severovýchodě. Pak sbíráme jihovýchodní lalok s 80ti bodovou kontrolou. Poté se přes Bakov přesouváme na západ. Pod železničním náspem je krásná ouzká pěšinka. Jak krááásně to jede. Mrknu do mapy a na poslední chvíli periferně zmerčím blížící se schody. Brzdím na fleku a kolo mne lehce přepadává. Fuj, tak tady jsme mohli skončit. Půl vteřiny a z kola mohla bejt pěkná vosma, o nabitý hubě nemluvě. Tak radši opatrnějc. Přejíždíme Jizeru a pálíme do bývalého vojenského prostoru. Prásk, ssssss ! a nadávky Míry znamenají výměnu duše s 8 minutovým zdržením. Tak dál. Moc času nezbejvá. Na odbočce z hlavní silnice k další osumdesátce máme 40 minut do limitu a před námi plánovaný půllalok s asi 15km. Znalost tohoto faktu byla dle mého nakonec klíčová při rozhodování konečného dokluzu v denní etapě. V závěrečném spurtu lesem, álejí, drsným kamenitým srázem a houštinou, a to skoro furt přes 20km/h, při nás stál sám velký „Opeřený had“, který nedopustil, abychom se museli přejmenovat na : „Vydloubla strýci oko“, anebo „Pangejt sis neměl rozhněvat“.

Přijeli jsme sice o 20 sekund později, ale naše časomíra ukazovala o 2 minuty méně. Tím jsme si pěkně v praxi potvrdili, že Einsteinova teorie relativity skutečně platí. Čím jste rychlejší, tím vám čas plyne pomaleji. Je sobota lehce po třetí hodině ranní, takže honem natočit nějakou hodinku spánku. Chvíli lavíruji, zda-li nevypustím večerní hygienu, ale pak zavrhuji vzor : „Nerada se myje“, neb by se mnou nikdo v jednom stanu žít nechtěl. Do Ptýrova buší průtrž mračen, ale nám je to fuk. 86 km za 4 hodiny dělá své, tak ať se venku klidně i všichni čerti žení (a to třeba i ti bakovští).

Ráno je lehce pod mrakem a občas vykoukne sluníčko – paráda. Mžourajíc ze stanu jsem si vzpomněl na poučku kolegy mého táty – praktického lékaře : „Všechny nemoce jsou ze žrádla, jenom pytlíky pod vočima jsou z chlastu !“. Pytle pod našima očima ovšem nejsou z pravidelného nasávání. S tím asi neměl onen praktik patřičné zkušenosti.

Do denní etapy startujeme krátce po jedenácté hodině. Sjíždíme k Jizeře a najednou co to ? Nějak mi plave zadní kolo. Pěkně to začíná, někde jsem nabral napínáček. Vyměňujeme duši a se skřípěním zubů posloucháme poznámky kolemsvištících jezdců : „Ó jaký smutný konec velkých favoritů !“, „Seskočil z rudé skály a prorazil si měch“ … a podobně. Jen počkejte hoši, ještě uvidíte kdo připluje po veliké řece s „největším nákladem vonných mastí“.

Nejdřív bereme celý jihovýchodní lalok a chvíli se střídame s Pedrosem a mAkem. Jsou to ale šílenci. Oba zalehlí na řidítkách a na tacháku furt přes třicet. Trochu jsem posmutněl, když nám zmizeli za horizontem. Míra ale sebevědomě prohlásil : „Nedostaneme-li je fyzicky, pobijeme je takticky“. „No to teda nevím“, pomyslím si znaje, že Pedros i mAk jezděj pravidelně na MTBO závody. Trochu „pošéfujeme“ mapu a vymejšlíme pár postupů – zlepšováků. Nejdřív jedem přes nám z noci známý statek a přelejzáme plot. A ejhle v další vesnici vidím záda Pedrose a to podstatně blíž než jsme ho naposledy opouštěli. Na další kontrole jsme s nimi téměř shodně a taktéž na následující kontrole se potkáváme. My ovšem přijíždíme z opačného směru. Pak se přehoupneme přes Český Dub, sebereme 80ku nad ním, a přes námi vyhodnocené „snadné kontroly“ mažeme na jihozápad na 80ku ve vojenském prostoru. Chvíli jedeme s pěkně našláplými Maximy z Bakova a 38 minut před 6hodinovým limitem jsme na stejné křižovatce jako včera v noci. Stejný půllalok nám trvá jen o 10 minut déle než v noci. Doteď nechápu, jak jsme tudy proplachtili v noci, neb ve dne mi ta jízda připadala ještě brutálnější. V cíli jsme o 8 minut pozdějc a vychutnáváme si ten nejlepší pocit : „nikam nemusíme“. Pak už jen jistoty a pozitiva : sprcha, pivo, limo, gulášek, fotbálek na plátně.

Vyhlášení „bednařů“ pak nepřineslo žádné výrazné překvapení, neb jak říká Bond :„Tomorrow never dies“. Jen doufám, že jsme tím opravdu těsným bodovým rozdílem Jamese neurazili. Na druhou stranu James Bond ze všeho vyvázl vždy jen o chlup. No řekněte, nemám pravdu ?

Sehraná partičko čertíků z Bakova DÍKY ! Po tomto víkendu si právem připadám jako: „Kouřil dýmku míru, ačkoliv nebyl v radě starších“.

Hynek

P.S. Že vše nemůže být úplně stoprocentní, ví nejen každý, kdo někdy dával do kupy takovouhle akci, ale i sehraná dvojice policistů Ječný, Cígler. Proto patří dík i těm, kteří neprojevovali své vášně příliš vehementně i když byli umístěním jedné kontroly poškozeni.

Postupy : Noc : 24–1–6–5–9–10–11–12–13–14–15–16–17 čas 4:00:20 508bodů 86 km Den: 5–4–3–2–1–24–38–37–34–35–39–32–30–23–22–20–14–15–16–17 čas 6:06:44 764bodů 115 km