Vážení přátelé, ano. Ruská Ruleta 2004 se kolem nás doslova a do písmene přehnala jako bouře a my se dostáváme ke krátkému zhodnocení a reportáži. Letošní rok udělal oproti minulým dvěma ročníkům několik významných kroků, přičemž my doufáme, že většina z nich jsou snad směrem dopředným…

V prvé řadě, objevila se noční etapa kategorie Meresjev, kde absolutně nikdo netušil, co lze od nočního ježdění na kole v absolutní tmě očekávat. Naštěstí se nenaplnily naše obavy a my jsme nemuseli použít záložní plán, který popisoval situaci, kdy nad ránem budeme hledat nebohé polomrtvé letce po lesích. Druhou novinkou byl plný scorelauf jak u obou etap Meresjeva, tak u Maxima. Tam jsme zase měli docela obavy z toho, zda-li postavíme trať a bodové ohodnocení tak, aby byla skutečná volba postupu a nemuseli bychom být svědky toho, jak nám všichni jezdí po stejné trati. To se díky staviteli tratě Honzovi doufám povedlo, o čemž svědčí koneckonců záznam o projetých kontrolách u každé dvojice. Třetí klíčovou novinkou bylo přesunutí místa startu z Borovice na jezdecký klub Ptýrov, t.č. ve výstavbě. Právě ono slovo výstavba v nás také vyvolávalo malou dušičku, ale nakonec snad všechno proběhlo v pohodě, za což patří dík dalšímu devilovi Vláďovi, který si zmíněný klub staví patrně k obrazu důchodu jeho :). Jako výborný krok se ukázalo zapojení Koutňase a spol. (vizionářsky zprostředkoval Báža), kteří zajistili dle našeho bezvadný stan, výkrmnu a sprchy. Vzhledem k tomu, že takové služby poskytovali poprvé, tak si myslím, že netřeba mít zásadních výhrad a hochům posíláme na Moravu svůj dík. Poslední novinkou bylo vytvoření map na zakázku, o čemž jsem se ostatně již v některé poznámce zmiňoval. Tam ShoCart (příprava podkladů) a Žaket (tisk) vykonali velmi dobrou práci a mapa se stala díky své kvalitě i po závodu velmi žádaným artiklem…

Po dvou ročnících Ruské Rulety, které proběhly prakticky ve vzorném pozdně jarním počasí, se tento mohl stát osudným. Teprve teď se mohu přiznat, že děsivá předpověď počasí prorokujícící bezmála přírodní katastrofy, mne skutečně děsila a skoro jsem si uměl představit situci, kdy kvůli běsnění bohů bude třeba závod pozastavit. Naštestí se ono opravdové inferno Bakovu vyhnulo (že by opravdu trojúhelník svaté Andulky?) a dokonce to vypadalo, že jsme s živly uzavřeli skutečně devilskou smlouvu. První liják se přihnal před páteční prezentací Meresjevů, přičemž bouřka se nám kromě jedné (velké) rány vyhnula, další liják pak následoval ve tři hodiny v noci přesně po nočním návratu Meresjevů (snad kromě dvou dvojic, které déšť přece jen na chvíli zasáhl). V sobotu tu a tam sice poprchávalo, ale nic zvláštního. Jinými slovy: živly se závodníkům jako zázrakem vyhýbaly.

Mrazík Kategorie Mrazík se stala již v Ruské Ruletě klasikou, letošních zhruba 45km nechtělo nikterak vybočovat ze zaběhnutého standardu. Snad jen ty proslulé kaluže zvící rybníků se staly zdrojem zábavy, a to nejen Mrazíků. Nemáme totiž v úmyslu znechutit ježdění těm lidem a jejich potomkům, kteří jezdí skutečně jen pro radost a nehodláme ani v budoucích Ruletách dělat (úmyslně) z Mrazíka boj o přežití. Letos se trofej stala kořistí Hippo Teamu, neboli Bédi Lufta a Pepy Vorla, kteří kde se vzali, tu se vzali a místo původně nahlášeného Maxima se přehlásili na Mrazíka. Důvodem byla dle kuloarových informací indispozice jednoho člena týmu a skutečnost, že, cituji: „nechtěli nechat manželky tak dlouho čekat…“. Mno, Hippo Team vyhráli s náskokem přes čtvrt hodiny a já dodávám: dle dostatečně známých pravidel, kdy se první tři Mrazíci (vyjma dětí) automaticky kvalifikují do náročnější kategorie, pošupajdíte příští rok minimálně do Maxima a vzhledem k nemalému náskoku se ještě Bakov Devils Jury musí poradit, zda-li vás rovnou nefoukne až do Meresjeva… ;) Druhé místo v Mrazíkovi letos patří týmu MEMO Hořice B, přičemž bronzový stupínek obsadila dvojice Tago Team o pouhou vteřinu (!) před (zjevně ne dostatečně) Línými herkami.

Maxim Letošní Maxim byl nový jednak tím, že byl – jak již bylo řečeno – plným sedmihodinovým scorelaufem a jednak tím, že se stal tou „prostřední kategorií“. Je však třeba říci, že přestože tak část favorizovaných dvojic jela prestižního Meresjeva, samotný Maxim tím nikterak neutrpěl a byl naopak nejsilnější kategorií z hlediska počtu starujících dvojic, kterých bylo 58. Vítězem se stal tým SKC Liberec (Ctibor Podrábský a Jan Zrůst), následovaný (rozdíl pouhých pět bodů!) MTBO Pells týmem, tedy Alešem Linhartem a Martinou Kučovou. (Ano, to je ta stejná dvojice, která i loni byla druhá v Maximovi.). Martině tak právem náleží pomyslný titul nejlepší ženy Ruské Rulety, když už tedy (zatím) děvčata diskriminujeme a smíšené či ženské dvojice zvlášť plánovitě neklasifikujeme… Třetí bronzovou pozici nakonec obsadila dvojice symbolicky zvaná Velmi zkušení, následována dvěma relativně místními dvojicemi Restaurace Jizera II. a SAC Atmos Men.

Meresjev V nové kategorii se rozhořela sportovní bitva, která byla od začátku do konce zajímavou podívanou. Horký favorit závodu, loňská vítězná dvojice Restaurace Jizera I. byla ještě v silnější sestavě, když s mistrem republiky v survivalu Mirkem Venerou jel výborný silničář Martin Šlégl, který ve dvojici nahradil „loňského“ Michala Nováka. (Tím probůh nechci říci, že Michal je slabý, ale přece jen díky svému mládí mu do Martina Šlégla ještě maličko schází… nicméně za dva tři roky může být vše jinak ;) Mezi další favority se bezpochyby řadil Ramach s Petrem Strejčkem (Olrajt), čím dál lepší Barney Team, Čuníci Hynka Urbana s novým parťákem Mirkem Valešem, Kalbi z Jablonce, SMS Team, Štika & Drak Extreme Team, zákeřný Olgoj Chorchoj, který nás často chytrým mapováním poráží a další (snad jsem nejmenováním někoho neurazil :)

Upřímně řečeno, měli jsme s Honzou obavy, aby jedna z etap nerozhodovala celý závod a druhá nebyla jen tak do počtu. Honza se naštěstí ukázal jako zkušený stavitel tratě a tato obava se nenaplnila – naopak, závodilo se velice tvrdě oba dva dny a noční etapa karty sice rozdala, ale denní s nimi pořádně míchala. Nakonec se ukázalo, že rozhodl vyvážený výkon v obou etapách.

V noční etapě kralovali Kalbi z Jablonce, následováni Čuníky a dvojicí zvanou Al-Koholik. Favorizovaní Olrajt skončili až šestí a Restaurace Jizera I. díky příliš „bezpečné“ noční strategii spojené s problémy s dohledávkou jedné kontroly až sedmí se ztrátou sta bodů. Tudíž bylo ve dne co dohánět.

Skutečně: v denní etapě Restaurace Jizera I. předvedla jízdu, která se hned tak nezapomíná. V šestihodinovém limitu Mirek s Martinem objeli naprosto neuvěřitelných více než sto třicet kilometrů (dobromady tedy kolem dvěstě), sebrali co se dalo a s 360 body by dokonce teoreticky byli na čtvrtém místě v Maximech, kteří měli ale o hodinu delší limit (!). Kluci dali do jízdy skutečně všechno. Martin mi po dojezdu přiznal, že takto prošit už dlouho nebyl, zatímco Mirek měl vážné problémy s artikulací, zjevně měl potíže vůbec stát na nohou a jen neustále mumlal ukazuje na Martina: „Ty vole, ty vole, ty vole… jel furt štyrycet…“. Přesto jejich stíhací jízda na celkové prvenství nestačila, byť poskočili o celých šest pozic až na celkově druhé místo. Do obhajoby vítězství jim nakonec chybělo dvacet bodů na vítězné Čuníky, kteří si letošní korunovaci zasloužili chytrou a vyrovnanou jízdou v obou etapách. Na třetím místě o pouhých pět bodů skončila formace Al-Koholik, která též prokázala celmi vyrovnaný výkon. Naopak, Kalbi z Jablonce nedokázali obhájit noční prvenství a desátým místem ve dne spadli na (stále výborné) čtvrté místo celkově. Olrajt zajel sice ve dne výborně na druhém místě, nicméně celkově to stačilo „jen“ na páté místo. … I to ukazuje, jak velká je konkurence v Meresjevovi… Každopádně všem blahopřejeme! Jezdit po nocích a najet téměř 200km v takovém tempu skutečně taková legrace není ;)

Nějaká ta sranda, nějaký ten smutek Jak již bylo poznamenáno ve čtenářské diskusi, nejveselejší zážitky se týkaly dostatečně známé obrovské louže na trati Mrazíků. Chtělo by se mi skoro napsat louže s velkým L, protože její rozloha a hlavně hloubka rozhodně stojí za to. Martin Šlégl tam v noci zajel v rámci sportovního zápolení až po řidítka, zatímco druhý den se už tam Maida regulérně rochnila jak divoké prasátko a očití svědci říkají, že se pokoušela i o pár temp. Člen týmu ViDry, který jel s parťákem nejmladším účastníkem závodu šestiměsíčním děvčatkem v takovém tom přívěsném vozíku po dojezdu do cíle prohlašoval: „Ty brďo, ono to i plave!“. Mě osobně jen mrzí, že jsem s foťákem jezdil společně s Alešem po kraji, abychom odlovili jen pár závodníků, zatímco se stačilo vyvalit k oné kaluži a o World Press Photo by bylo vystaráno… Mimochodem, v té kaluži jsme předloni při vytyčování Rulety zahučeli i s Patrolem… ta je prostě jetelná jen tankem, a to kdoví jestli.

V Ruské Ruletě letos naštestí nedošlo k vážnějším zraněním, i když zase taková sranda to nebyla. Klára z Olgoje Chorgoje v noční etapě upadla na právě frézované silnici u Českého Dubu a ráno to bylo na návštevu chirurgie, protože existovalo důvodné podezření, že má zlomenou ruku. Naštěstí to se nepotvrdilo a Klára i s nepěkně pochroumanou rukou objela celou denní etapu, před čímž pochopitelně smekáme. Svůj díl si vybral i Jirka Putík řečený Peen, kterého jsme vyjímečně na trať pustili více méně mimo soutěž samotného vzhledem k tomu, že jeho parťák Albert bohužel opět ochořel zákeřným virem a musel zůstat doma. Peen jel stíhací jízdu směrem k časovému limitu tak urputně, že přehlédl stojící auto, zachytil jej řidítky a těžce si ustal spolu s dvojicí, která ho stíhala. Jirka to odnesl nejhůře převodníkem zaraženým kamsi hluboko do lýtek. Nicméně dojel a po nezbytném ošetření to byl právě on, kdo vypadal jako Meresjev (viz. foto).

Když už jsme u něch nepříjemností, napadá mne ještě jedna, o které jsem původně psát na web nechtěl, ale nedá mi to. Stejně jako některé jiné závody včetně Bike Adventure nás v průběhu páteční noci navštívil s největší pravděpodobností profesionální zloděj kol a v době mezi třetí hodinou noční, kdy šli Meresjevové spát a pátou hodinou ranní, když už jsme my zase šmejdili po areálu, ukradl dvě zamčená kola, které měli dva neuvěřitelně fajnoví mladí kluci zamčená před stanem. (Ano, to byla zrovna ta průtrž mračen…) Doteď se mi zdá v noci o těch smutných očích a strašně mne to mrzí. Nevěřím, že to byl někdo ze závodníků, ty přece v drtivé většině známe, nebo se alespoň známe mezi sebou. Bohužel, vzhledem k naší skromné organizaci nemáme kapacitu kola hlídat a taková drzost asi zaskočila každého. Nicméně pokud jednou i spolu s organizátory jiných závodů takovou neuvěřitelnou svini chytíme, tak mohu garantovat, že bude litovat, že se vůbec narodila…

Ruská Ruleta 2004 skončila a my už zase máme roupy a začínáme přemýšlet o příští Ruské Sibiři a Ruské Ruletě. Moc vám děkujeme za podporu a držte nám palce, ať to příští rok zas vyjde! Náš samozřejmý dík patří i všem sponzorům! –sam-