Právě jsem dočetl dlouho očekávaný komentář pořadatelů k závodům Ruská ruleta a po vzoru Aldomora,který popisuje na Cykloserveru trať Maxima si dovoluji stručný průběh „dětské“ trati Mrazíka,včetně několika nesoutěžních postřehů,které však ke koloritu akce neodmyslitelně pat­ří.

Jakožto milovník a již jen tajný obdivovatel MTBO jsem se prosurfoval na akci kluků z Bakova a hned pár postřehů z minulého ročníku mě utvrdilo v tom,že to je právě ta akce,které bych se chtěl zúčastnit.Bedlivě sleduji nově naskakující přihlášky a mé srdce zaplesá,když se mi na monitoru rozsvítí jméno Pavel Pekárek,pro mě básník slova,jehož články ještě zdaleka nedošly toho pravého ocenění a doufám,že se nezařadí mezi ty spisovatele,kteří došli uznání až v té době,kdy jim to bylo prd platný.

Svoji partnerku o mém úmyslu startovat s ní jen suše informuji a na fakt ,že vloni používala kolo jen na přesun na koupaliště se snažím příliš nemyslet,neb je mi jasné,že chci po létech zase závodit.

Přihlašuji naše děti 14 a 16 let a jen doufám,že se z nich po závodech nestanou nepřátelé na život a na smrt.

V rychlosti nechávám vyrobit poháry pro vítěze, z čehož nakonec vzniknou dva naprosto neestetické kusy skla,ale jak mi při předání řekl Honza Rindt,je to zcela stylové a s ruskému naturelu velmi velmi blízké. To netuším,že mi po závodech bude jeden z nich ležet doma.

Při jedné projížďce na kole z Luže na bývalé vojenské letiště,které ve mně evokuje jak zkličující,tak svou plochou kolosální dojmy,(považte ,že je celé vyhřívané,takže to nějakou kačku muselo stát každého z nás),se náhodou potkávám v pěkné hospůdce s pořadateli a těším se jak malej kluk.Nemůžu dospat,poštelovat čtyři bajky a hlavně nic nezapomenout.

Areál závodu krásnej jak sviňa,tak hezký místo se často nevidí. Presentace,stan,map­níky .Malej Honzáno mě furt otravuje,co jako má dělat,málem mu jedna přilítla. „ Ajé Ty vole,už začínáš bejt nervozní,no potěšpanbů“. Seřvu holky,který se chtěj opalovat,no to snad ne,před závodem???!!!.No prostě baby.

Každej celkem dost slušný kolo,tak nevím jestli si neuříznem ostudu. Dávám s Pekičem rychle dvě piva a je to lepší.

Naplnit lahve a už nás volaj,myslel jsem,že mám ještě 5 min. Rychle mapu do mapníku,na rozdýchání není čas,“Honzáno,nezlob tady a nechoď k bazenu!!!“ 5, 4, 3, 2 ,1, Vpjerjod!

Jo SS 20 , prdlačku, po pěti stech metrech se mi chce zvracet,ale Maida funí ještě hůř,tak to je jasný, to už nevyhrajem,tak aspoň studuju trať,na dvojku kousek vrátit a lesem,přeci to nebudu objíždět takovou dálku.(x1) Pravda, všichni pokračují dopředu,my dozadu ,živá kontrola vykouzlí schovívavý úsměv a mává se slzou v oku stylem dlouhodobého vzdálení se milé osobě.

Záhy chápu proč. Písek přejde v trávu,rovná cesta v tankodrom,na konci fakt hezkej plot a fakt dlouhej žebřík No co no, jel bych to tak znova. Jen aby nás nedojely naše děti,měli jsme náskok minutu. Nekoukám na popisy,rychle valím po silnici,napravit chybu,prsk a jsme o 200 m dál. Dochází mi,že jsme ty popisy nedostali pro legraci,přišli jsme na taktiku,že tlačím v okamžiku,kdy je čten popis a začínám využívat Honzánova kompasku na hodinkách a jsem mooooc rád,že mi ho půjčil.(x2)

Třetí kontrola už zkušeně(x3),čtvrtá u Sohorova památníku stylem.“ Běž támhle-není,tak trochu támhle-není,tak támhle-není ,Maida poletuje jak zajíc,ale nachází(x4),rychle k baráku(x5),kde bratr opravoval svou techniku,aby nás mohl bránit před čelícímu nebezpečí zahnívajícího západního agresora. Pak přichází lahůdka,správně se prosmýknout mezi rybníky a nevyjet zbytečně na kopec,který končí plotem. Sdílím obdivný pohled partnerky,když jí bez zaváhání dovádím na příští kontrolu. Sám na sebe hrdý běžím orazit(x6),běž se napít,ale co to vidím!!!! Maida si snad chce na občerstvovačce rozbalit tatranku!!! No to snad…. Jedeme !!!! Smutně ji strká do dresu a já už mám náskok 100 m.Rychle do háku,učil jsem jí to, ukazuju díry,chová se jako velmi učenlivý žák,má talent, je beran a její synovec byl letos sedmý na Závodu míru. Poslední kopec ,trochu ji strkám,to už vydržíme.Rychle k bunkru (x7) ,vím ,že se budeme vracet ,ale nešetřím ji,věděla do čeho jde. Zpátky už fakt fofr,cesta mírně z kopce a nespadli jsme pod 35 km /hod. Kontrolu u rybníka (x8) bych hledal u rybníka,ještě že mám rozumně uvažující partnerku.

Pak už jen kopec do cíle,už netlačím,mám taky celkem dost. Honzááááno,čááááu. Ty vole,tady už jsou ňáký závodníci!! Nádech,výdech…. Je po závodech.

Miry, mapňotvorce mi vypráví jak moc se mu líbí ta holka na dece a když ho nechám zajít do detailů, oznamuji mu ,že to je dcera Terezka. Radši večer odjede. Promiň Miry,mám Tě rád.

Dostáváme ceny a málem rozbiju flašku stoličný. Večer s klukama z MTBO moc příjemnej večer,kurník Pekič ,já už jsem s tebou dlouho nechlastal,naoko se durdíme,že došlo točený,ale zas tak moc to nevadilo. Pořadatelé zaslouží obdiv. Byl to nádhernej víkend. Díky bakováci.

Dnes jsem se dozvěděl,že už nesmím jet příští Mrazíka, tudíž bylo to moje poslední vitězství v životě, na Ramacha a ty kluky z hospody fakt nemám a mít nikdy nebudu.

Na Ramachovi si aspoň smlsávám na orienťáckobaj­kovskech stránkách. Když mě na Bike adventure nezabije, tak příští rok přijedu zas.

Bonie a Clyde