Bylo to vlastně takové nevinné a nenásilné. Už od minulého roku, kdy se kluci poznali, Vláďu Milan s Honzou přemlouvali, ať se stane externím Bakovským Devilem. Vláďa je ale v podstatě vlk samotář, který se zásadně neangažuje v žádné organizaci (nejspíš ho v mládí ovlivnil režim), a proto s díky jejich návrhy odmítal. Milan s Honzou to však vyřešili šalamounsky. Protože se letošní BA jela v Lužických horách a centrum závodu bylo ve Cvikově, nabídli jsme bakovákům možnost ubytování u nás. Oni přijali a coby odměnu za poskytnuté přístřeší přivezli jen tak mimochodem dárky. A právě v nich byl onen chytře vymyšlený tah. (Upozornění pro ostatní: POZOR NA NĚ!!)

… A tak Milan předal Vláďovi slavnostně dres a kraťáky Bakov Devils a aby moc neprotestoval, Honza ho umlčel pravou nefalšovanou domácí hruškovicí, kterou každoročně s Evičkou vyrábí. A že to není jen tak ledajaká slivovička nás přesvědčil, když nám podrobně vylíčil celý postup výroby, od ruční koupele každé hrušky až po přikládání pod kotel. No, a víc asi říkat nemusím, kdo zná Vláďu, tak ví, že tím bylo jasno a dalšího přemlouvání nebylo třeba. Poslední dorazil Hynek se svými proslulými finskými Salmiakki. Pro neznalé je to krabice plná naprosto nechutných černých pendrekových kostiček, které se mají údajně rozpustit v alkoholu a vypít. Nevím, nevím, jestli to Hynek správně přeložil, protože když jsme to vyzkoušeli, pendrek nám vychlastal půl slivovice ve frťanu a roztavil se do černé asfaltové skvrny ležící na dně. A já jsem ho pak nemohla dostat ven ani Mr.Propprem. Tím skončil páteční večer a bakovští se šli vyspat na sobotní etapu a my jen tiše záviděli, neboť pro Vláďovo zranění jsme na BA 04 nestartovali a po zralé úvaze přenechali v pátek odpoledne naše startovní číslo novoborským borcům.

Sobotní ráno po hromadné snídani (kdo si co přivezl, popř. kdo byl první v lednici), následovaly předstartovní horečnaté přípravy a přeprava do místa startu. Vše jsme zvládli na jedničku. Vláďa, protože měl na krku vysoký ochranný límec znehybňující jeho krční páteř, chodil nepřirozeně rovně a vypadal trošku jako kosmonaut bez skafandru, nebyl ušetřen neustávajících dotazů ostatních bikerů. Když slyšel asi po třicáté „Co se Ti stalo?“, poslal onoho dotyčného kamsi a už se o tom odmítal bavit. Proto jsme si jeli také autem vyzvednout bodové hodnocení a vymýšleli, na které kontrole bude nejlepší podívaná. Shodli jsme se, že v sedle na Luži a vyrazili jsme. Bohužel jsme tam Bakováky nezastihli, ale zato jsme viděli, jak se v tom hezkém slunečném dni potí Albert s Peenem. Mezi námi – dobře jim tak, protože kdo jel loňskou Izabell, tak ví, že kluci udělali kontrolu až nahoře na Luži – 792 m (tak drastičtí organizátoři Poděbradky nebyli) a škodolibě se těšili na to, až my ubožáci, kteří se nechali nachytat na jejich Krásnou Izabell, budeme potit krev při jejím zdolávání. Když jsme se dostatečně vynadívali na ty snažící se obličeje, vydali jsme se zpět do cíle čekat na bikery z Bakov Devils. První se objevili Eva s Hynkem a najeli velmi slušné body, pak Milan s Honzou. Kluci přijeli trošku po limitu, protože Milanovi to dle jeho vysvětlení nejede. Snad to byla jen malá indispozice a vše bude v nejbližší době v pořádku. (Poznámka Milana: zde mě Maida zbytečně šetří, podívejme se pravdě do tváře. Cca po dvou hodinách závodění jsem mohl jet pouze na kašpárka, (o hlaďáku se ani vůbec nedá mluvit) nezadýchán a opticky neunaven. Přeloženo sportovní medicínou, můj organismus se prostě na mne vybodl a odmítl spolupracovat. Doteď nechápu proč, v pořadí již druhá návštěva lékaře mne teprve ještě čeká :((. Jak se dočtete níže, v neděli už jsem přijet nemohl, spal jsem až do večera…) Po chvilce v cíli si uvědomil, že zapomněl doma vypnout infrazářič a že by nerad v takovém hezkém dni přidělával práci hasičům a rozjel se k domovu s tím, že přijede rovnou na nedělní etapu podle toho, jak se na ni bude cítit.

My ostatní jsme tedy využili bohatých služeb „megastanu“ s občerstvením, který neměl chybu a krátili si dobu, kdy se čekalo na výsledky tím, že jsme doplňovali tekutiny a debatili o tom jediném správném a ideálním postupu. To se k nám přidal i Albert s Peenem a protože je máme rádi, pozvali jsme je také na nocování k nám. Večer už se párty s pendrekem neopakovala, ale vyšlo najevo, že naprosto stejnou krabičku Salmiakku má doma i Peen a že byl také obdarován Hynkem!!?? No uznejte, není to trošku divné? Nabízí se vysvětlení, že Hynek je touto nechutnou pochutinou uplácen kolegy z Finska a protože se mu doma hromadí krabičky se Salmiaky, Hynek zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Vezme krabičku a podaruje nějakého ubožáka, který nic netušíc vřele děkuje a on si doma vyprazdňuje přetékající spíž. Neprozřetelně se mi totiž svěřil, že ho mrzí, že si nedělá seznam obdarovaných. Určitě tuší ten mazec, až podaruje 2×. Svým způsobem se mu Vláďa „odměnil“ tím, že mu jeho nový outdoorový prototyp NOKIE s GPS a kompasem v nestřeženém okamžiku hodil do půlitru s pivem. První se vzpamatoval Hynek, ale až když mu z telefonu šly bublinky. Na Vláďovu obranu musím říct, že se druhý den řádně omluvil a Hynek z toho ještě vytěžil, protože teď má jinej, lepší, kam může nahrávat i video. Sobotní večer kluci zakončili pivkem v Boru na koupališti a my jsme je doma zatím Evou pěkně zdrbly. Pak už následovala jen rvačka o koupelnu a rozchod na lůžka. Ráno nám Honza smutně sděloval, že Milan se na nedělní etapu necítí a že je tedy bez parťáka. (Byla to samozřejmě pouze ďábelská taktika, nic jiného.) A tady nastává okamžik, kdy i já jsem se na chvilku stala Bakovským Devilem. Ano, tušíte správně, v neděli jsem se vydala na trať s Honzou já. Ale myslím, že to nebylo správné rozhodnutí, neboť i přes mou částečnou znalost místního terénu jsme nezvolili zrovna ideální postup a tak jsme se hodně našlapali a málo nasbírali. Promiň Honzo. Eva s Hynkem se posunuli dopředu na celkové 13. místo s 808 body, za což mají můj veliký obdiv. Albert s Peenem si také polepšili a skočili celkově 16. ve velmi dobrém obsazení. Gratuluji.

Mé dojmy v cíli vyjadřuje nepřesná citace jednoho z účastníků RR 04. „ Příště objedeme stodolu, posadíme se v hospodě a budem na tom pořád líp, než mínus 180. Takže já doufám, že i přes čertovsky chytře vymyšlené taktiky jak angažovat nové jezdce do své stáje pánové z Bakova pochopili, že nevsadili na správné koně, tedy alespoň v mém případě. Ale víkend to byl moc hezký. Díky BAKOV DEVILS.

Maida

V Novém Boru dne 2.8.2004