Do doby, než jsem potkal Bážu, jsem si myslel, že v současné době se rekonstruují jenom domy nebo bitvy z náctého století. Během právě uběhnuvší soboty jsem byl vyveden z omylu, a to při zopakování závodu pod Klíčem (rozuměj pod kopcem Klíč) u Nového Boru, přesněji v Radvanci u Sloupu v Čechách.

Když jsem dostal mailem pozvánku, byl jsem velmi poctěn, ale radost mi došla při předávání startovních čísel, kdy Báža vysvětlil, že před těmi 8 lety byla večer i rvačka a já v ní budu jeho zástupce. Fakt nevím proč. Nicméně od té chvíle bylo jasné, že mé hlavní poslání není v lese na kole, ale večer v hospodě. Ach jo :-(

I přes toto konstatování jsem sedl na kolo se startovním číslem 10, jinak řečeno startoval jsem 1 minutu za Milanem. Bylo a je naprosto jasné, že Milana letos na kole nejsem schopen porazit, o co víc on letos jezdil, já víc seděl v kanceláři. Protože jsem se posledních několik dní bál, abych někde v lese nekufroval a taky fakt nemám naježděno, vyrazil jsem do lesa opatrně (pomalu) neustále koukajíc do mapy. Již při první kontrole jsme se s Milanem potkali a pak téměř u každé další, přičemž jsme každý volil svůj postup a taktiku. Z mého pohledu bych to popsal asi následovně: Milan, čerstvý a svěží, vždy někam vystřelí rychlostí blesku, já funím, lopotím se a cedím mezi zuby něco o tom, že až já budu mít jednou najeto … Ke kontrole pak překvapivě dojíždíme současně, každý z jiné strany. V cíli se objevujeme téměř současně každý s jinými slovy na rtech, ale po chvilce a pár pivech je vše naprosto super.

A ještě více super je to po vyjížďce po naprosto dokonalém single tracku, který popsal Albert z Barney Teamu naprosto přesně. Nemám přesný časový odhad věcí následujících, dalo by se to popsat následovně: pivo a fernet, scénka trojky a pětky (Terezy a Honzána), vyhlášení vítězů (detaily jsou u Barney teamu a taky viz foto), pivo a fernet, jídlo k pivu, pivo a fernet, pivo, pivo a fernet, …. Eva říkala, že jsme odjížděli okolo 11 večer. Já nevím. Ne protože bych byl tak zpit, jak by se mohlo podle výše uvedeného zdát, ale protože jsem úplně kašlal na čas a protože tam byla úžasná nálada, pohoda a lidi. Takže zato všechno ti Bážo moc děkujem.

Jo a na tu bitku nakonec nedošlo, což jsem moc rád, protože já se prát neumím. Sakra, doufám, že mě příště pozve.

  • Honza-