Letošní prázdniny jsem plánoval zakončit na závodě „O pohár krásné Isabel.“ Loni jsem se nemohl zúčastnit z důvodu dovolené, ale letos jsem to měl termínově ošetřené, takže nic tomu nebránilo. Nic tomu nebránilo až do Bike Adventure 2003, kdy se u nás (rozuměj Bakov Devils) zastavil Kejmil a s mírným úsměvem nám do rukou vtiskl pozvánku na Life Adventure 2003. Po prvním přečtení jsem nevěděl zdali jsme zváni na svatbu nebo na kola. Tak jsem se zmohl pouze na: „fakt“? Odpověď byla stejně stručná jako moje otázka: „fakt“! Až důkladnější diskuse mi dala odpověď na co jsme to vlastně zvaní – na oboje. Jak je psáno na jiném místě objevila se nám v kalendáři kolize s Izabel a tak jsme se domluvili, že pro tentokrát účinkování Bakov Devils rozdělíme. Volba byla poměrně jednoduchá, neb Evu jsem půjčovat nechtěl. Takže já a Eva Life Adventure a Milan s Vláďou na Isabel.

Protože je Kejmil velmi zkušený organizátor a neponechává nic náhodě, byly instrukce k sobotnímu dění opět naprosto přesné a jasné. Do Lobče jsme dorazili, jak bylo napsáno, v 11:30 a okamžitě dostali od Kejmila jasné pokyny – převlíknout a připravit kola. Kola i mapník jsme připravili, ale převlíknout do dresů před obřadem? To snad ne. Až později jsem pochopil, že ředitel se má poslouchat. Pár minut po dvanácté začal obřad, konal se v parku a byla tam opravdu zajímavá směsice hostů. Od svatebčanů v oblecích, přes „normálně“ oblečené hosty až po „normálně“ oblečené bikery, kteří ucucávajíc ze svých Camelbaků přihlíželi té slávě. Nejsem příliš velký poeta, tak to zkrátím – Kejmil si Katku vzal a nikdo nebrečel. Po obřadu jsme si připili, udělali fotky s novomanželi, načež se Kejmil usmál a prohlásil, že je odstartováno. Tak to převlečení nás stálo 20 minut a tudíž nějaké ty bodíky.

Po zakreslení kontrol a hodnot bodů byla strategie jasná – západní varianta s dvěma 80kama, pěti 50kami a hodně drobotě po 10 a 30. Vyrazili jsme přes jedničku (rozhledna na Vrátenské hoře) za 10 k Housce, která byla za 30. Když se objevil cestou první kopeček zjistil jsem, že něco není v pořádku. Eva mi každým šlápnutím ujížděla a já myslel střídavě na to, že jsem v pátek neměl ve sklípku tolik pít a že jestli mi nenastartuje turbo, tak to bude šílená bída. Na Housce jsme na sebe koukli a změnili strategii – jedem k severu – okolí Mácháče. Přestože Eva nemá ráda jízdu ve vláčku, chytla se za mě, a už jsme to smažili směrem k Doksům. Kontroly byly lehce dohledatelné, bodíky přibývaly a mě nastartovalo konečně turbo. Za Bězdězem jsme přidali 80ku, nějaké drobnějsí a frčeli zpátky do Lobče mumlajíc něco od vychlazeném pivu. Náš cíl jsme splnili na 100% – přijeli jsme včas, měli žízeň a nebyli příliš unavení, abychom večer odpadli. Ihned po našem příjezdu začali dojíždět v krátkém časovém rozmezí i ostatní dvojice, což bylo způsobeno hromadným startem.

Jediný stinný moment celého závodu se stal při průjezdu Doksy kdy Evě, která v tu chvíli jela první, vstoupil těsně před kolo jedenáctiletý kluk. Kdo znáte Evu víte, že je to velmi klidná žena, nicméně ihned poté co ubrzdila a ustála kolizi, ozvalo se hlavní ulicí v Doksech její hlasité: „DEBILE“. Asi není co dodat, ten hoch mohl způsobit hodně velké problémy jak sobě tak nám. Naštěstí měli jsme kliku.

Večerní párty byla podařená. Pilo se pivo a víno, jedla se kuřata a prasátko, povídalo se o všem co souvisí s mapou, kolem, buzolou a taky o jiných věcech. Krátce shrnuto – velká pohoda a klídek. Okolo půl desáté bylo vyhlášení. Jelikož byla jediná kategorie (smíšené dvojice) a vyhlašovali se pouze vítězové bylo to poměrně rychlé – MÍŠA A PAVEL. Později při klábosení s Michalem z Bike Tunelu, jsem pochopil proč jen vítězové. Pořadatelství Life Adventure je putovní a vítězná dvojice má příští rok tu poctu po své svatbě odstartovat samotný závod. Takže Míšo a Pavle – berte to jako výzvu a těšíme se na LA2004!

• Honza-