Tak, a Bakovští Ďábli mají za sebou první pořádný skupinový závod! Byl jím dnes už legendární Jasoň a Drsoň organizátorů Hynka Urbana a Davida Harta.

Na letošního Drsoně jsme se rozhodli vytvořit jednu dvojici s Milanem (stejně jako loni) a druhou ve složení Eva (moje žena) a Jirka (Milanův tchán). Milanova žena Iva a Láďova žena Věra vytvořily dvojici Bakov Devils Girls a jely Jasoně. (Láďa sám s kamarádem měl původně jet Drsoně, ale rajtováním na koni si uhnal zánět nervu v noze či co a nejen že nemůže pořádně jezdit na kole – vlekl se společně se šmudly - ale není schopen ani daleko příjemnějších reprodukčních aktivit!…) Naši kamarádi Michalové (jeden z Michalů je duchovním otcem navigačního cyklokompjůtru Naviion, o čemž byla a bude ještě řeč….) vytvořili ještě třetí drsoňskou dvojici, takže když ještě připočítám naše šmudly, tak celkem tři dvojice drsoňů, jedni jasoňové a tři šmudlí družstva jsou pěkným počinem bakovských ďáblů.

Pokud znáte život a dílo Járy Cimrmana, jistě víte, jaký to byl velký a osvícený člověk. Jací jsou Hynek a David organizátoři a jak úzce čerpají své náměty z mistrových děl, jsme nevěděli až do letošního května. Například hra „Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem“ obsahuje část, kdy Karel Němec přecházejíc severní pól říká „ Jdu na sever… a jdu na jih!“. V pátek před Drsoněm jsem dával Evě poslední taktické informace, přičemž jsem používal úplně novou buzolu. V tu chvíli mě polil studený pot. Ta nová buzola ukazovala regulérně na Jih místo na sever! A schválně, kdo mi dával tip kde ji koupit? Hádáte-li Hynka, hádáte správně. Není se tedy divit, že v sobotu jsem přijížděl do Mšena jemně nervózní s očekáváním, že vše je možné, tedy i nemožné. (Mimochodem, prodavač při mé pozdější reklamaci buzoly poskakoval  radostí že takovou buzolu si musí nechat jako raritu!) 

Mám-li navázat dále na Cimrmana, nemohu jinak než na jeho operetní fresku Proso. Jestli se nepletu, měla něco okolo 83 obrazů. Myslím, že Drsoňových 33 kontrol se pro přirovnání velmi hodí. Před popisem „Drsoňové operetky“ ještě zmíním, že výška, tlak, teplota i rosný bod byly v pořádku, stejně jako tlak, tep a teplota mého spolujezdce Milana. Pro neznalé, Milan jel loni Drsoně s horečkou 38 st.C a po 11 kontrolách, kdy mu stoupla na 39 se na mě podíval a smutně řekl, že fakt to už nejde a chcípnul. 

Takže, jak vypadalo letoších 18 obrazů (popis dalších jednotlivých kontrol na běžeckém orienťáku cudně vynechávám, měli jsme přehřáté mozky a vypadla paměť…):

D1 a D2 – zahřívání, klidný rozjezd, vše v pohodě. Vše v pohodě, když pominu, že Milanovi nešla vyndat noha z SPDčka a spadnul jak Fantozzi do bahna. Dojeli jsme Jirku a Evu. Tvoříme dočasný tým.

D3 – vodní orienťák. Skvělý nápad, jen si nedokáži představit, kam až to chtějí táhnout. Přejet přes rybník na loďce sám – není problém, označit si kontrolu a přitom se muset v kánoi postavit – taky ještě jde. Ale co bude příště ? Kontrola na dně nebo na zádech labutě? 

D4– D6 – krásná vrstevnicová lesní cesta. Zapomenu-li na to stoupání od rybníka, nejkrásnější část závodu.

D7 – Písmenkový orienťák a bouldering. Při odjezdu má Eva prázdnější duši – poprvé pumpujeme.

D8 – Znovu pumpujeme Evě duši.

D9 – Živá kontrola a začátek orienťáku. Prý, že je to 6 km. Nebylo, Hynku, bylo to 10 km a nebloudili jsme. A těch 550 m převýšení pouze na běžeckém orienťáku, o tom jsi také mlčel. No, nevadí, speciální kontrola na Ještědu na letošní Ruské Ruletě je již pro Vás připravena…. Jen pro představu a dokreslení – z 15 kontrol bylo 6 pod srázem a 5 v jámě nebo v rýze. Po dokončení pumpujeme Evě kolo. Náš dočasný tým drží pohromadě. Milan na orienťáku spadl ze srázu a kromě pár odřenin si udělal obrovskou díru na kraťasech. Jeho holý zadek budí další desítky kilometrů velké pozdvižení a všeobecné veselí. Dělá po místních vesnicích něchtěnou reklamu závodu.

D10 – Hospoda a odpočinek. Těšíme se na guláš. Guláš není. Zato dostávám křeče a předvádím několik komických tanců. Místo guláše jím sůl a zaháním tak křeče. Evina pneumatika vypadá dobře, bylo to asi ventilkem. Milan, ač s holým zadkem, tak tentokrát bez teplot, se mými křečemi zjevně dobře baví.

D11-D12 – Ventilkem to nebylo, měníme pneumatiku. Dočasný tým je stále pohromadě.

D15 – „Strom na skále nad křeslem“. Začínáme hledat skálu, která vypadá jako křeslo. Žádná tak nevypadá. Hledáme tak důkladně až málem přehlídneme normální čalouněné křeslo. Podobné jako máme na chalupě, ale ono je v lese pod skálou. Co pro nás ještě připraví!?

D17 – Začíná se stmívat. Nemáme světla, musíme to stihnout.

D18 – „ V kořenech smrku naproti muchomůrce“. Už toho máme poměrně dost. Začínáme filozofovat. Už rostou muchomůrky? Musí být alespoň 50cm velká, abychom ji v tom šeru nepřehlédli. Snad ji nikdo nerozkopnul. Milan začíná řvát po lese že v práci rozbije Hynkovi hubu. Je opravdu špatně vidět, ale tu skoro 3 metrovou muchomůrku, která slouží jako altán, nemůžeme přehlédnout. Eva padá ze skály. Pár odřenin a modřin. hezký příspěvek do týmu.

Dojíždíme do cíle a jsme šťastní. Náš dočasný tým se rozchází. Jedu domů s Evou a Milan s Jirkou. Konečné 14. a 15. místo v Drsoních považujeme za dobré! Uvidíme za rok!

- Honza -

Dovětek Milana:

Honza popsal naši „story“, mně přísluší dopsat zbytek o našich parťácích. (Honzovi prosím odpusťtě – ty nejdrzejší části jeho textu jsem mu tam tajně vepsal já 

Iva s Věrou se jako Bakov Devils Girls neztratily. Na to, že musela devčata držet poprvé v životě v ruce samostatně mapu to bylo fajn – jejich jediná chybička však byla poměrně fatální, devčátka nám minula kontrolu s orienťákem a ocitla se přímo v hospodě pod Houskou. Není se co divit, že je pak už nikdo nepřinutil vyšlapat ten ukrutný krpál zpátky…. Takže i bez orieťáku, 59. místo je fajn! … jen je pořád maličko podezříváme, že ten orieťák minuly naschvál, v cíly byly obě holky samozřejmě pak úplně v pohodě!

Michalové jako Bakov Devils III měli smůlu, Michalovi 2 po cestě shořelo auto, takže po zapůjčení dalšího vozu se přihnal sice včas, ale soudím s nervama nadranc. Michalové vystartovali jako poslední a zvolili zajímavou taktiku, která po nešťástném nenalezení několika kontrol (dotěď se s oběma Michaly hádám, oni tvrdí, že tam prostě žádné kontroly nebyly!) spočívala v zaparkování v hospodě. S nadlidským úsilím pak s hospody vystartovali zpět na trať, sebrali pár kontrol a v klidu přijeli včas do cíle. To, že si Michal 1 vrazil při pádu brýle doslova až do lebky, považuji za chabou náhradu běžeckého orieťáku. Bohužel, jury jim za vypitá piva neodečetla čas a nepřičetla kontroly, tudíž z toto bylo 47. místo ze 47 drsoňů. 

Naše tři družstva šmudlů se neztratila. Pod vedením zkušených vůdců Moniky, chromého Ládi a Hanky dorazila na 5., 6. a 7. místě, přičemž holky byly vyhlášeny jako první mezi dámskou kategorií!

Nakonec tedy drsoňové najeli 72km s převýšením něco pod 1200m, naběhali cca 10km s převýšením 550m. Lezení po lanech, písmenkový a vodní orieťák nepočítaje. Že se nám ale hezky spalo!

Perla na účet Michala přišla ještě v práci, kdy mi Hynek spiklenecky pravil: „Představ si, že jsem tam už viděl někoho s prototypem toho navigačního cyklokompjůtru…“. Ja mu odvětil: „Ty vole, tos nepoznal Michala Gerbela…??“… a Hynek nato: „… hmmm, nepoznal… a já si říkal – kterej tragéd přijel s navigačním cyklokompjůtrem k Harasovu úplně z druhý strany!!“. (Poznamenávám, že navigační cyklokompjůtr Naviion je v tom fakt úplně nevinně.)

- Milan -

Více informací o celém závodě Jasoň & Drsoň 2002 najdete na http://www.sks-hart.cz/jd/2002/­index.html

Zde přidáváme ještě pár fotek:

… právě přijíždíme s Honzou na vodní orienťák.

… vpravo dvě bakovské čertice, vlevo pak jedna šmudlice

… díky minutému běžeckému orienťáku byly bakovské čertice po dojezdu úplně v pohodě

… Eva byla v pohodě i po běžeckém orienťáku, což Hynek, který číhal v hospodě pod Houskou, nebyl s to pochopit

… naši šmudlové, vlevo s poněkud umělým úsměvem chromého Ládi

… škrábeme se do skal po vodním orienťáku

.. start! … a na závěr můj neplánovaný otvor ještě jednou…