V dobách dávných, kdy jsem ještě k snídani pojídal pribináčky a ve škole memoroval vyjmenovaná slova po P se mne rodiče a prarodiče s upřímným úsilím snažili připravit na nástrahy okolního světa spojené s nutností efektivně získávat potřebné informace a data. „Když něco nevíš, nebo ti není něco jasný, tak se zeptej“, vštěpovali mi blízcí ve snaze překonat mou přirozeně plachou povahu. Marně. Časem se k této vlastnosti navíc nabalilo léty pěstěné zdravé „broukopytlíkovské“ sebevědomí, které už někde bylo a něco vidělo.

Výsledkem je Ruská Sibiř 2005.

Čertíci z Bakova letos museli zvažovat jak se postavit k rozmarům počasí, které v první půlce ledna udělaly z Čech a Moravy „Kanárské ostrovy mimo sezónu“. I když těsně před závodem trochu přituhlo, tankodromy ve vojenském prostoru Ralsko slibovaly značně obtěžkané bicykly nánosy bahna, písku, vysloužilé munice a jiného nepotřebného materiálu. Proto se jela náhradní varianta s převážně pevným povrchem.

Díky zmáknuté organizaci a sehrané partě ďáblíků, stejně jako v předcházejících ročnících, vše klape. Vyfasujeme čísla, mapy se zakreslenými kontrolami a vytištěný slovní popis trasy. Běhěm instruktáže nás Milan s Honzou vítají na oslavě narozenin tzv. „neznámého cyklisty“ a dávají cenné rady jak dorazit do cíle bez boulí.

S Honzou Korydkem mudrujeme nad mapou a postupy, které jsou téměř jednoznačné. Ze sedmičky na osmičku vymýšlím lišácký postup : asi půl kiláku po modré údolím, pak diretisimou vpravo lesem až na cestu, která mě bezpečně dovede k silnici a pak k další kontrole číslo osum. Ještě se tím chlubím protřelému orienťákovi Honzovi, ale pak mrknu do psaného popisu, kde je psáno, že po dlouhém sjezdu ze sedmičky se máme vrátit krpálem zpět na silnici, čili na druhou stranu údolí než je následující kontrola. Říkám si inu rozkaz zní jasně: sejmout kontroly po určené trase. Že jsem se měl v duchu rodičovských rad zmíněných výše zeptat, zdali je psaná trasa povinná nebo pouze doporučená, mě ovšem nenapadlo. Tak se stalo, že mého „lišáckého“ postupu využili jiní a takzvaná „oslík – highway“ z údolí nahoru, dolu a opět tím samým údolím nahoru zůstala navždy v mém cyklistickém vlastnictví.

Je odstartováno a na start se valí první rychlíci. Na rámu kola se mi vedle samolepek z Ruské Rulety, Krásné Izabel a Posázavského dýmáka hrdě leskne pěkně vypletený čertík s číslem 60. Etapa na první kontrolu je časovka a tak řádně roztáčím pedál. Jupí, už to zase sviští. Eufórka po dlouhém cyklistickém půstu nezná mezí. „Dokonce jsou na trase i fotografující novináři !“Â, komentuji proti slunci siluetu Milana v podřepu ostřící svůj aparát. Tak jo, udělám ti Same takovej model, že vyhraješ WorldPress foto!. Nasadit odhodlaný výraz tváře, tělo vyšponovat do tvaru útočícího tygra a nohy roztočit tak, aby na fotce byly vidět jen šmouhy.

Všechno ok, až na to, že jedu blbě. Kdybych čuměl po fáborcích místo do objektivu, místo jízdy rovně bych zahnul vpravo. Takže zpět ještě jednou kolem Milana vzhůru do lesa. Tentokrát však s nasraným výrazem ve tváři, tělem ve tvaru schlíplého psa a snad jen se stále roztočenýma nohama. Snad to v tu chvíli nezmáčknul.

Pak už to jde jak na drátkách. Jedu jedna, dva, tři, čtyři, pět, cos to Janku cos to sněd ? Rum s čajem a tatranku na živé kontrole. Na silničním kritériu minu synovce Vendu, hájícícího taktéž čest klubu Čuníků a na chvíli zaspolupracuji s Radkem Vondrou. Kontrola šest .. medvědů s cibulkou – tedy houpačka s pneumatikou. Sedum – údolí oslích hlav a tupý postup na osmou kontrolu zpět krpálem na silnici. Osum – kde se na té zelené tur. značce v prudkém svahu vzala ta čerstvá paseka ? Kolega přede mnou náhle za praskotu větví mízí v popadaných stromech. Jeho kolo, které měl ještě před chvíli na hřbetě je náhle vkusně zavěšeno za pahýl prasklé haluze. Tak tohle je teda pěkně vypečená doporučená trasa. Škoda, objížďkou a vlastní blbostí jsem ztratil 15 až 20 minut. Z osmičky do cíle je pak dojezd do cíle po silnici, kdy pouze protivítr je mým parťákem, kterého jsem si absencí v balících užil až až.

Na tacháku 58 km a čas 2:42. V hospůdce pak splendidní česneková polévka, smažáček a pokec s kamarády. Následuje vyhlášení a volná zábava. Vítězem RS 2005 se zaslouženě stal Ctibor Podrábský se skvělým časem 2:04.

Ruská Sibiř si za tři roky své existence našla okruh svých příznivců, který rok od roku roste. Spolu s Ruskou Ruletou se stává stálicí na nebi českých neformálních cykloorientačních setkání. Přejme Ďáblíkům do dalších akcí stejné nadšení a vydrž a za rok ať tam nahoře nad Bakovem někdo vypustí alespoň pár pytlů sněhu. Začínám si totiž myslet, že tomu nahoře vadí rohatý kolo.

Hynek